Dmitrov

 Nejen školou a alkoholem živ je student na stažinovke, a tak jsme se dohodli se Slovenkami na sobotní výlet do Dmitrova. 
Malebné, asi 50tisícové městečko na polovině cesty vlakem mezi Dubnou a Moskvou je v okolí známé svými kostely a „mostem zámků“, což je oblíbené místo mnoha svatebčanů Místním zvykem totiž je, že novomanželé na mostku přes jezírko zavěsí „zámek svého manželství“. Podle toho, co jsme viděli, tak tradice je to oblíbená a častá.
Ve městě samozřejmě nechybí socha Vladimíra Iljiče v nadživotní velikosti, tentokráte v luxusním černém provedení. Další nedílnou součástí města je i několik kostelů, do zvonice jednoho z nich se nám podařilo dokonce tajně proniknout – zas tak tajné to asi nebylo, protože nás do věže naběhlo všech 7, ale dostali jsme se až k hodinovému strojku a mohli si tak vychutnat pohled na město z ptačí perspektivy ;-)
 Místní specialitou jsou jakési „údernické nástěnky“ s významnými občany města. První jsme objevili na náměstí u Lenina. Sestává z jakési „umělecké chromované konstrukce“, na které je cca 20 fotek lidí, kteří nějak prospěli městu nebo se starají o jeho dobré jméno.
Další takovouto nástěnku jsme zhlédli v parku slávy, u místní školy. Zde pro změnu viseli žáci s výbornými studijními výsledky a pochvalami ředitele školy. Hold, každý si buduje socialistický ráj na zemi po svém.
 Co městu citelně chybí, jsou samoobsluhy s potravinami. Tedy vlastně, samoobsluhy jsou zde pořád ještě v menšině. Převládají pultové obchody. Ale ve Dmitrově nám dalo hodně práce, než jsme našli obchod, kde bychom pokoupili alespoň něco malého k svačině a pár pivek. Nejtěžším úkolem se ukázalo sehnat pečivo. Chléb sice byl, ale pouze tmavý ukrajinský, vyznačující si lehce nakyslou chutí. Rohlíky nebo housky? Zapomeňte! To se u nás nevede. Pokud byste mělo velké štěstí, seženete chléb světlý nebo nějakou bagetku. My štěstí tentokrát neměli. A protože jsme nechtěli zlý imperialistický toastový chléb se strýčkem Samem na obalu, nezbylo nám nic jiného, než se zakousnout do „kyselého ukrajince“.
 Před odjezdem jsme se ještě vykoupali ve Volze a stihli si zahrát pár kol BANGu! V tom jsme pokračovali ještě ve vlaku zpět. A kousek před Dubnou nás jeden mladý rus pozval na párty u jezera…