Poznámka

Tak jen pro úplnost: We are the robots!
A krom toho bych chtěl vyjádřit vřelé díky všem zainteresovaným - jak na straně organizátorů, tak na straně spolubojovníků a zejména pak hodným a milým lidem, kteří nám v různých dobách a situacích pomáhali a všemožně nás podporovali. Zejména Evičce a Danovi.

24 HODIN

Ano! Už je tomu tak. Zhruba 24 hodin již nejsem účastníky mise. Zákony času a prostoru platí pro všechny, dokonce i pro nás. Nicméně, to že jsem již zpět v ČR nám nezabrání pokračovat!
A proto, Vážení!
MISE Dubna stále ještě nekončí! Naopak, díky neomezenému připojení k internetu zde naleznete další a další zajímavosti o naší misy. Těšte se!
Čeká Vás více příspěvků, více krve, více drog a sexu! Zkrátka; MISE Dubna pokračuje!

Rozhodně nečekejte...

Jsem tu opět se svou diskotékou událostí vídaných i nevídaných. Račte, přátelé, slyšeti o dalších hrdinských činech naší družiny, ovšem tentokráte nečekejte nižádné dlouhé rozpravy. Vyzdvihnouti zde pouze chci několik událostí, na které v ostatních příspěvcích nebylo místa či nálady. Za prvé tuším, že zde nebyl zmíněn nevídaný fenomén ruských front (nemyslím fronty válečné). V nám známých frontách stojí lidé za sebou, čekají a postupují, avšak zde nový účastník fronty se nejprve zeptá: "Kdo poslední?" a následně například odejde na dobu předpokládané doby čekání. Výsledkem tohoto jevu je, že když si například vyberete nejkratší frontu na lístky na vlak, může se státi, že v průběhu čekání se před Vás zařadí několik desítek lidí a z fronty nejkratší se vyklube fronta nejdelší...
Dalším bodem bude již výčet mocných činů našich (jen ve zkratce):
1. Noční přeplavání celé Volhy tam a nazpátek (cca ve 2 hodiny ráno, cca 600 m) po ukončení vodka beach party;
2. Plavání v ukrutné zimě po proudu řeky Dubna z Ratmina k soutoku s Volhou a následně proti proudu na totéž místo (cca 2 km);
3. Suchovo opětné noční překonání Volhy tam a zpět;
4. Osvobození ponožek ze stromu pod hotelem;
5. Adopce malé osamělé holčičky.

No, aby to nevypadalo, že se tu odehrávají jen velké věci, podotýkám, že naše dny jsou plné i drobných maličkostí, s kterými se potýká každý smrtelník.
Pro tentokráte se s Vámi loučím radou do života: Jeďte ve velkym!

Sergiyev Posad

Neděle ráno. 

Po náročné sobotní noci - "free" party (pokud free znamená 150 RBL za vstup!) u bývalého pomníku J. V. Stalina - v zátoce naproti Vladimíru Iljiči se poněkud protáhla a zanechala jisté následky. Čtyřicet hodin beze spánku už začíná dělat své. Počkám, až se se mnou přestane točit postel a zjistím, že tu nejsem sám! Oi, to zase byla akce... Ale východ slunce nad Dubnou stál za podívání.

Snaha o probuzení Jordyho marná, tak se alespoň projdu přes koupelnu, poberu nějakou vodu a mizím ven, do autobusu, na výlet do Sergiyeiv Posad, ruského ortodoxního centra . Jak příznačné! Hodina v autobuse mi dává pěkně zabrat, takže se u kostelů sotva vypotácím a málem skončím na haldě odpadků - parkovišti. 

Prohlídka klášterů mě zrovna moc nebere, stejné pravoslavné chrámy, jaké vidíte ve zbytku bývalého SSSR. Jen tady se navíc platí 100 RBL za foťák! No way!

Jako bonus jsem dostal v jednom malém kostelíku do obličeje pořádnou porci kadidla, takže jsem se málem složil! "Toto po mě nechtějte! Vážení!" Jdu ven, složit se někam do stínu. Na další fronty před a tlačenice uvnitř kostelů už jaksi nemám síly. Stejně za chvíli odjíždíme. Nechápu, proč jsme na celodenním výletě dostali jen hodinu a půl na prohlídku, ale vcelku to vlastně stačilo. Alespoň mě.

Cesta zpátky... Další hodina a půl v buse. Tentokrát ale okořeněná 40 st Celsia. Tfuj! Ještě, že stavíme u nějakého malého krámku se suvenýry. Talíře s Leninem, hrnečky se Stalinem. Připadám si jak před 50. lety! Sedám do stínu u autobusu a čekám na odjezd. Už se vidím na pláži u hotelu s vyprošťovákem. Relax!

To ale ještě netuším, že Jordy mezitím kamsi zdrhnul z hotelu a klíče vzal s sebou!

Je libo klobásku?

Abych se příliš nevzdálil od své blogovací škatulky, přidám jeden malý postřeh o grilovačce, plánované na úterní večer.
Odpolední sluníčko pálí a my už si v hlavě cestou z ústavu (nezvykle až v 18hod!) plánujeme, jak si dáme do nosu. Ještě skočit do „Pjerestrojky“ – jeden (ze dvou) místních větších obchodů pro nějaké ty klobásky, chlebíček a něco málo k pití (litr vodky a 7 piv snad na chvíli vystačí) a můžeme vyrazit k řece. 
Počasí na grilování přímo ideální, přes den byl 32 °C a krásně slunečno. Občas zafoukal lehký větříček, aby se neřeklo.
Jenže!
Sotva jsme se v hotelu začali jakž takž scházet, že vyrazíme někam do parčíku k Volze – jak se tady obvykle griluje, začalo se venku zatahovat. Ještě než jsme stihli vyrazit, obloha rázem zčernala a letní atmosféru serval přívalový liják a bouřka. Plán je tedy následující: Klobásky skončí v hrnci na vařiči a ten, kdo první „zařve“ v BANGu pomašíruje pro další láhev vodky.
Grilování zdar