Poznámka

Tak jen pro úplnost: We are the robots!
A krom toho bych chtěl vyjádřit vřelé díky všem zainteresovaným - jak na straně organizátorů, tak na straně spolubojovníků a zejména pak hodným a milým lidem, kteří nám v různých dobách a situacích pomáhali a všemožně nás podporovali. Zejména Evičce a Danovi.

24 HODIN

Ano! Už je tomu tak. Zhruba 24 hodin již nejsem účastníky mise. Zákony času a prostoru platí pro všechny, dokonce i pro nás. Nicméně, to že jsem již zpět v ČR nám nezabrání pokračovat!
A proto, Vážení!
MISE Dubna stále ještě nekončí! Naopak, díky neomezenému připojení k internetu zde naleznete další a další zajímavosti o naší misy. Těšte se!
Čeká Vás více příspěvků, více krve, více drog a sexu! Zkrátka; MISE Dubna pokračuje!

Rozhodně nečekejte...

Jsem tu opět se svou diskotékou událostí vídaných i nevídaných. Račte, přátelé, slyšeti o dalších hrdinských činech naší družiny, ovšem tentokráte nečekejte nižádné dlouhé rozpravy. Vyzdvihnouti zde pouze chci několik událostí, na které v ostatních příspěvcích nebylo místa či nálady. Za prvé tuším, že zde nebyl zmíněn nevídaný fenomén ruských front (nemyslím fronty válečné). V nám známých frontách stojí lidé za sebou, čekají a postupují, avšak zde nový účastník fronty se nejprve zeptá: "Kdo poslední?" a následně například odejde na dobu předpokládané doby čekání. Výsledkem tohoto jevu je, že když si například vyberete nejkratší frontu na lístky na vlak, může se státi, že v průběhu čekání se před Vás zařadí několik desítek lidí a z fronty nejkratší se vyklube fronta nejdelší...
Dalším bodem bude již výčet mocných činů našich (jen ve zkratce):
1. Noční přeplavání celé Volhy tam a nazpátek (cca ve 2 hodiny ráno, cca 600 m) po ukončení vodka beach party;
2. Plavání v ukrutné zimě po proudu řeky Dubna z Ratmina k soutoku s Volhou a následně proti proudu na totéž místo (cca 2 km);
3. Suchovo opětné noční překonání Volhy tam a zpět;
4. Osvobození ponožek ze stromu pod hotelem;
5. Adopce malé osamělé holčičky.

No, aby to nevypadalo, že se tu odehrávají jen velké věci, podotýkám, že naše dny jsou plné i drobných maličkostí, s kterými se potýká každý smrtelník.
Pro tentokráte se s Vámi loučím radou do života: Jeďte ve velkym!

Sergiyev Posad

Neděle ráno. 

Po náročné sobotní noci - "free" party (pokud free znamená 150 RBL za vstup!) u bývalého pomníku J. V. Stalina - v zátoce naproti Vladimíru Iljiči se poněkud protáhla a zanechala jisté následky. Čtyřicet hodin beze spánku už začíná dělat své. Počkám, až se se mnou přestane točit postel a zjistím, že tu nejsem sám! Oi, to zase byla akce... Ale východ slunce nad Dubnou stál za podívání.

Snaha o probuzení Jordyho marná, tak se alespoň projdu přes koupelnu, poberu nějakou vodu a mizím ven, do autobusu, na výlet do Sergiyeiv Posad, ruského ortodoxního centra . Jak příznačné! Hodina v autobuse mi dává pěkně zabrat, takže se u kostelů sotva vypotácím a málem skončím na haldě odpadků - parkovišti. 

Prohlídka klášterů mě zrovna moc nebere, stejné pravoslavné chrámy, jaké vidíte ve zbytku bývalého SSSR. Jen tady se navíc platí 100 RBL za foťák! No way!

Jako bonus jsem dostal v jednom malém kostelíku do obličeje pořádnou porci kadidla, takže jsem se málem složil! "Toto po mě nechtějte! Vážení!" Jdu ven, složit se někam do stínu. Na další fronty před a tlačenice uvnitř kostelů už jaksi nemám síly. Stejně za chvíli odjíždíme. Nechápu, proč jsme na celodenním výletě dostali jen hodinu a půl na prohlídku, ale vcelku to vlastně stačilo. Alespoň mě.

Cesta zpátky... Další hodina a půl v buse. Tentokrát ale okořeněná 40 st Celsia. Tfuj! Ještě, že stavíme u nějakého malého krámku se suvenýry. Talíře s Leninem, hrnečky se Stalinem. Připadám si jak před 50. lety! Sedám do stínu u autobusu a čekám na odjezd. Už se vidím na pláži u hotelu s vyprošťovákem. Relax!

To ale ještě netuším, že Jordy mezitím kamsi zdrhnul z hotelu a klíče vzal s sebou!

Je libo klobásku?

Abych se příliš nevzdálil od své blogovací škatulky, přidám jeden malý postřeh o grilovačce, plánované na úterní večer.
Odpolední sluníčko pálí a my už si v hlavě cestou z ústavu (nezvykle až v 18hod!) plánujeme, jak si dáme do nosu. Ještě skočit do „Pjerestrojky“ – jeden (ze dvou) místních větších obchodů pro nějaké ty klobásky, chlebíček a něco málo k pití (litr vodky a 7 piv snad na chvíli vystačí) a můžeme vyrazit k řece. 
Počasí na grilování přímo ideální, přes den byl 32 °C a krásně slunečno. Občas zafoukal lehký větříček, aby se neřeklo.
Jenže!
Sotva jsme se v hotelu začali jakž takž scházet, že vyrazíme někam do parčíku k Volze – jak se tady obvykle griluje, začalo se venku zatahovat. Ještě než jsme stihli vyrazit, obloha rázem zčernala a letní atmosféru serval přívalový liják a bouřka. Plán je tedy následující: Klobásky skončí v hrnci na vařiči a ten, kdo první „zařve“ v BANGu pomašíruje pro další láhev vodky.
Grilování zdar

100 let tomu na zaď

Vážení!
Abyste si nemysleli, že neumím psát o ničem jiném, než o jídle, rozhodl jsem se napsat jednu malou zkazku o našem výletě do Kimry. Pro studenty na „stažinovke“ je to jakási povinnost. Kdo nebyl v Kimry, jako by nebyl v Rusku.
Kimry je malé, zaplivané, špinavé, odporné, páchnoucí, a neútulné městečko asi 30 km severo-východně od Dubny. Dá se tam dostat autobusem, jehož cestovní rychlost však nepřekračuje právě oněch 30 km/h, takže se cesta pěkně protáhne. Průměrný Čech stihne v autobuse aplikovat dvě piva a připravit si tu správnou náladu pro Kimry.
A co že je na něm tak strašného? Vlastně nic!
Velký kontrast uzavřeného, chudého městečka oproti bohaté a internacionální Dubně, to je oč tu běží. Pravda ale je, že rozdíl je poměrně veliký. Hlavní ulice městem – jediná asfaltová je lemována (polo)-rozpadlými dřevěnými chatrčemi a krom pomníku hrdinům druhé světové, od ptáků posraného Vladimíra Iljiče a rozbořeného pomníku A. Tupoleva zde není prakticky nic k vidění. Spíš je to jen takový malý výlet do minulosti. Zhruba tak o 100 let. 

Hurá na pláž!

   Tak nám tu konečně začala horka. Dnes konkrétně, cestou do ústavu byla teplota 24 stupňů. Na 9 hodin ráno to vůbec není špatný začátek. Během odpoledne rtuť povyleze ještě o dalších 5 - 8 stupňů.

   Nikdo se pak nemůže divit, že městská pláž, kousek od našeho hotelu, pak odpoledne praská ve švech. Volha je jako stvořená pro vodní radovánky... Písečná pláž, možnost projet se na vodním skůtru, lyžích nebo se nechat táhnout za člunem na pneumatice. Každý si přijde na své.

Dokonce i my ...

Dmitrov

 Nejen školou a alkoholem živ je student na stažinovke, a tak jsme se dohodli se Slovenkami na sobotní výlet do Dmitrova. 
Malebné, asi 50tisícové městečko na polovině cesty vlakem mezi Dubnou a Moskvou je v okolí známé svými kostely a „mostem zámků“, což je oblíbené místo mnoha svatebčanů Místním zvykem totiž je, že novomanželé na mostku přes jezírko zavěsí „zámek svého manželství“. Podle toho, co jsme viděli, tak tradice je to oblíbená a častá.
Ve městě samozřejmě nechybí socha Vladimíra Iljiče v nadživotní velikosti, tentokráte v luxusním černém provedení. Další nedílnou součástí města je i několik kostelů, do zvonice jednoho z nich se nám podařilo dokonce tajně proniknout – zas tak tajné to asi nebylo, protože nás do věže naběhlo všech 7, ale dostali jsme se až k hodinovému strojku a mohli si tak vychutnat pohled na město z ptačí perspektivy ;-)
 Místní specialitou jsou jakési „údernické nástěnky“ s významnými občany města. První jsme objevili na náměstí u Lenina. Sestává z jakési „umělecké chromované konstrukce“, na které je cca 20 fotek lidí, kteří nějak prospěli městu nebo se starají o jeho dobré jméno.
Další takovouto nástěnku jsme zhlédli v parku slávy, u místní školy. Zde pro změnu viseli žáci s výbornými studijními výsledky a pochvalami ředitele školy. Hold, každý si buduje socialistický ráj na zemi po svém.
 Co městu citelně chybí, jsou samoobsluhy s potravinami. Tedy vlastně, samoobsluhy jsou zde pořád ještě v menšině. Převládají pultové obchody. Ale ve Dmitrově nám dalo hodně práce, než jsme našli obchod, kde bychom pokoupili alespoň něco malého k svačině a pár pivek. Nejtěžším úkolem se ukázalo sehnat pečivo. Chléb sice byl, ale pouze tmavý ukrajinský, vyznačující si lehce nakyslou chutí. Rohlíky nebo housky? Zapomeňte! To se u nás nevede. Pokud byste mělo velké štěstí, seženete chléb světlý nebo nějakou bagetku. My štěstí tentokrát neměli. A protože jsme nechtěli zlý imperialistický toastový chléb se strýčkem Samem na obalu, nezbylo nám nic jiného, než se zakousnout do „kyselého ukrajince“.
 Před odjezdem jsme se ještě vykoupali ve Volze a stihli si zahrát pár kol BANGu! V tom jsme pokračovali ještě ve vlaku zpět. A kousek před Dubnou nás jeden mladý rus pozval na párty u jezera…

NEaplikovat gyros!

   Vážení, po krátké úvaze Vás musím důrazně varovat před aplikací gyrosu v Dmitrově!
Náš sobotní výlet do tohoto celkem pěkného městečka na polovině cesty mezi Dubnou a Moskvou jsme se rozhodli zakončit aplikací gyrosu u místního vakzálu. Ale ouha! To, co jsme zažili, se podobalo noční můře každého gyros-labužníka.
Gyros se tu dá sice ve stánku u arabáče sehnat za 70 RBL, ale naneštěstí jsem nucen doporučit Vám spíše pirožek u stánku vedlejšího.
Příprava gyrosu totiž vypadá následovně: maso je sice naložené a opečené, ale pita k němu je vytažena odkudsi ze šuplíku, a to studená. Arabáč maso nařezal do směsi rajčat a SPOUSTY zelí, sem tam se občas mihla nějaká ta okurka. Do toho všeho jako bonus nastříkal z plastové láhve nějaký nechutný kečup a trošku tatarky. Na závěr vše důkladně promíchal v oleji, který odkapáva z pečícího se masa. Zmíněná kombinace pak ve Vašich ústech vytvoří něco opravdu strašného. Na pohled odpudivější gyros jsem ještě neviděl. A chuť samozřejmě nezaostávala za vzhledem. Ještě cestou do Dubny jsem po hodině ve vlaku tahal ze zubů zbytky zelí a odporný chuťový ocas nezapudilo ani následně aplikované pivo!
SUMA SUMÁRUM: Asi nejhorší gyros, co jsem kdy jedl!
A proto, máte-li ještě nějaké zbylé chuťové buňky, netýrejte je gyrosem v Dmitrově. Pirožky to jistí ;-)

V A R O V Á N Í

Zdravím všechny čtenáře našeho blogu,

jestli Vás naše mise zaujala a zvažujete návštěvu východního bloku musím Vás varovat před jedním z mnoha nebezpečí, která tu na nezkušené středoeropské cestovatele čeká. Tento příspěvek věnuji varování ze stravovací oblasti. Nejenže tu na nás nedobrovolně po celou dobu pobytu provádí experiment "jak dlouho vydrží průměrný knedlíkový čech na kašovité stravě", ale i do dnešní nabídky polévek přimíchali zdejší oblíbenou specialitku studenou okurkovou polévku. Sice jsem byl varován od slovenských kolegů, že se to nedá jíst, ale kdo mě zná tak ví, že sním téměř z 99,9% to co se mi dá na talíř. Tak sem si řek, že se zkusit musí všechno a podlehl jsem vábení nových kulnářských zážitků. Ovšem po té co jsem rozmíchal všudypřítomnou smetanu, vykoukla na me čtvrtka vajíčka a kopa brambor. Proste po dvouch lížící jsem to vzdal. Ještě toto dopíšu msuím končit
Paká

Exkurze

Všichni to moc dobře známe. Ono kouzelné slovo, zaručující dostatečný přísun flákání, nudy a sem tam i nějaké té užitečné informace.
I my jsme dnes byli nuceni obětovat dopolední přednášky a především náš oblíbený coffe break a vyrazili jsme na exkurzi do Frank Laboratory of Neutron Physics, která je ale v současné době mimo provoz a připravuje se na rekonstrukci. Až do nedávna to ale byla jedna z nejvýznamnějších laboratoří institutu, s řadou ekologických měření takřka pro celý svět.

Ovšem dnešní exkurze byla speciální. Nejdříve nás chůva Sergej provedl asi kilometr dlouhou zkratkou včetně podlézání potrubí a brodění se nějakým zmutovaným křovím, asi pro to, že se bál jít po schůdkách, vedoucích přes potrubí s neutrony.

Když jsme konečně dorazili na místo určení, čekalo nás další "malé" překvapení. Vedoucím exkurze byl jakýsi pracovník laboratoře, ovšem gavaril pouze pa ruski, takže Sergej musel zajišťovat simultální překlad. 

Aby toho nebylo málo, celá exkurze sestával z prohlédnutí dvou nástěnných plánů reaktoru a detektorů. Jako bonus pak bylo asi 15 velkoformátových fotografií z historie laboratoře a krátké proběhnutí po hale reaktoru. A tím jsme prosím naší dvouhodinovou exkurzi zakončili po třičtvrtěhodině. "And it's your free time", řekl Sergej. No super, co teď? Oběd bude až za hodinu a půl a včerejší noc se na nás silně podepsala. Ještě, že je tu naše spásná klimatizovaná kavárna Dubnium a její útulné přítmí a wi-fi.

Rabota v institute

V rozporu s dosavadním obsahem blogu musím poznamenat, že hlavní náplní naší mise není ochutnávání místního jídla, pití, či snad ruských děvčat, ale svědomitý vědecký výzkum zajišťující spoustu zkušeností, profesních zážitků a krátičkou poznámku v životopise.

Joint Institute for Nuclear Research
(ОБЪЕДИНЕННЫЙ ИНСТИТУТ ЯДЕРНЫХ ИССЛЕДОВАНИЙ)

V roce 1957 byl založen jeden z největších jaderných výzkumných ústavů na světě čítající asi 10 000 zaměstnanců. Areál zde střeží asi 200 armádních příslušníku a je tu mimo jiné skladováno kolem 200 kg plutonia.
Ústav ovšem nevyniká jen svojí velikostí, ale je také výjmečný počtem objevů v oblasti nukleární fyziky. Právě teď například sedím v kavárně, která se jmenuje stylově Dubnium podle zde objeveného chemického prvku pojmenováneho podle města Dubna.

Česká republika spolu s dalšími 17 členskými státy s ústavem úzce spolupracuje a podílí se na financování některých projektů, díky čemuž jsme zde právě i my váženými hosty a máme možnost se na zdejším dění podílet.

Teď už ale konkrétně k našemu studijně-pracovnímu programu. Každý den ráno máme od 9.30 první přednášku, pak přestávku na kafe, kde se ze zakusků taky dobře nasnídame a pak druhou přednášku..vše samo v angličtine. Ve 13.00 je oběd. Pak dáme kafe a od 14.00 zhruba do 16.30 máme laboratoře. Do nich jsme rozhození po malých skupinkach k místním vedeckým pracovníkům. Třeba s naší skupinou jsme minulý týden chodili přímo k jadernému reaktoru, kde jsme dělali neutronovou aktivační analýzu.. Sranda sledovat, jak se stamilionová zařízení obsluhují pomocí zhruba 10 let starých počítačů s programy pod DOSem a pomocí podobně zastaralé elektroniky. Vše se ovšem rekonstuuje, tak to tady bude za pár let jistě vypadat úplně jinak.

Naše grupa kolem hlavního řídicího panelu

Manipulátory používané při práci se silně aktivnímy vzorky přes metr tlusté speciální stínící skloVzduchotěsná komora a všudypřítomné dozimetry připravené upozornit na havaryjní únik radiace
Detektory měřící spektrum vyzařované vzorkem po neutronové aktivaci

Hala s jaderným reaktorem

(v rekonstrukci)

1 km dlouhe neutronové vedení

Kolegové Bart a Thomas pracující na mutaci octomilek (drosophila melanogastr:) ozařováním neutrony a gama zářením

Opět bez batohů!

Tak nám opět zakázali nošení batohů (které se dávají na záda) do ústavu! Ne, že by se tento velmi "praktický" zákaz kdy předtím zrušil, ale jaksi byl tolerován ze strany strážících vojáků.
Ovšem po našem úterním zrychleném příjezdu z Petrohradu, kdy jsme pospíchali na oběd (ano - abstťák po třech dnech bez boršče a bramborové kaše je strašná věc!) a nechtělo se nám s krosnama na hotel, protože bysme nestihli onen inkriminovaný oběd, jsme se rozhodli k nebezpečné imperialistické akci. Jako by nic jsme nakráčeli i s batohama a jednou krosnou na vrátnici a jako by nic se vydali do ústavu na oběd a odpolední laboratory work. Vše se zdálo OK, záškodnická akce se zdařila!

Chyba lávky!
Druhý den ráno, když jsem se s batohem chystal na přednášky, jsem nestihl ani opustit hotel a už jsem byl upozorněn naším vedoucím, že kvůli naší včerejší akci se opět nastoluje ZÁKAZ BATOHŮ (pouze těch na záda, tašky a různé kabelky přes rameno jsou povoleny...)

A tak tu vesele dál pochoudjeme po ústavu s notebookama v igelitkách a děláme, jak se nám to strašně líbí... ;-)

Aplikovat Gyros!

Tento příspěvek zaujme pravděpodobně jenom opravdové labužníky anebo vyžírky, ale stejně mi nedá jej nenapsat.
A proto vězte: JEŠTĚ LEPŠÍ GYROS, NEŽ V ATÉNÁCH, SEŽENETE V CENTRU PETROHRADU...
Je tomu s podivem, ale i ve městě, ležícím na stejné rovnoběžce jako jih Aljašky nebo Grónska se usídlilo několik arabů a světe div, prodávají gyros! Za velmi rozumnou cenu 69 RBL (na naše to činí necelých 50 CZK) si můžete dopřát chuťový orgazmus v podobě pita-gyrosu zvícího menšího jezevčíka, plného šťavnatého propečeného masa a báječné čerstvé zeleniny. Navíc Vás zde pravděpodobně zkasíruje velmi pohledná arabka, která sice neumí anglicky, ale klidně se s ním můžete domluvit polsky. A to se vyplatí!

A kde, že tento pokrm bohů v Petrohradu seženete?
Během našeho výletu jsme narazili na spoustu arabských fast foodů, ale ten pravý a jediný je kousek od stanice metra „Černyševskaja“ na červené lince.
Pro hladovce vybavené moderní technikou přikládám GPS souřadnice:
° zeměpisná šířka: 59°56'43.28"S
° zeměpisná déka: 30°21'34.42"V

S plným žaludkem labužníka Vám mohu už jen popřát: „Dobrou chuť!“

Bláboly o Rusku

Rusko je VELKÁ země. S velkými rozdíly mezi jednotlivými částmi. Některé věci pro nás zcela nepochopitelné a nepřípustné jsou zde naprosto normální a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Za všechno stačí jmenovat věc, která spojuje téměř všechny bývalé členy SSSR – o d p a d k y !!! Dopili jste právě lahev piva? Hoďte ji do nejbližší škarpy. Je to přece normální. Všudypřítomný bordel je pak škaredou vráskou na krásné uhlazené tváři ruské krajiny.
Život v současném Rusku je poměrně drahá záležitost a tak není výjimkou, že muži mívají dvě zaměstnaní. Pracovní doba začíná obvykle v 9 ráno a končí se okolo 4 odpoledne. Průměrný plat se zde pohybuje okolo 8 až 10 000 RBL a ceny o trošku vyšší než v ČR. Pár příkladů za všechny:
∙ 0,5 l místního lahvového piva: 20-30 RBL × 0,5 l českého piva 60 – 100 RBL (Černý Kozel – 94 RBL)
∙ 0,5 l točeného piva v restauraci: 40 – 80 RBL
Ovšem některé ceny jsou zde oproti ČR zcela na jiné hladině. Benzín se pohybuje okolo 25 RBL za litr. Krabička cigaret se dá pořídit v rozmezí 15 – 70 RBL, např. Marlboro se běžně prodávají za 40 RBL, Chesterfield 25 RBL. Vodka a ostatní tvrdý alkohol jsou zhruba o 30 % nižší než v ČR. Některé základní potraviny stojí přibližně stejně. Dražší jsou mléčné výrobky a zelenina.
Jak jsme se doslechli a některá fakta i experimentálně ověřili, Rusové jednají velmi rychle a zarputile. Nabídku k sňatku tady dostanete, ani se nestihnete rozkoukat! ;-) Oproti tomu je zde má vzrůstající tendenci rasismus. Jak se říká, pokud se mladý rus stane skinheadem ve 20ti na pár let, je vše OK, pokud mu to vydrží do 30ti, je to problém!

ALE DOST FILOZOFOVÁNÍ PRO DNEŠEK! Je na čase obléknout si plavky a vyrazit na Vodka party ;-)

S troškou do mlýna

Tak abych také přispěl s nějakým příspěvkem...
Chtěl jsem napsat pravdivý příběh okořeněný trochou fantazie, neboť čtenář by měl býti zatažen do víru našich nevídaných dobrodružství, ale vida bázeň v očích mých bratrů v boji omezím se na pouhopouhé konstatování některých skutečností, jenž se udály více či méně našim přičiněním.
V první řadě to je naše včerejší fenomenální vítězství nad řekou Volhou. Ano, je to tak - naše družina odvážných dobrodruhů se nezalekla studené vody a pokořili jsme řeku mocnými tempy (dokumentující fotka bude snad ještě dodána) po tom, co jsme v neuvěřitelně krátkém čase zaběhli sprint na 100 m (dobře, možná jsem to trochu přehnal, je možné, že jsme běželi jen 97,5 m, ale laskavý čtenář mi jistě odpustí).
Bohužel jsme rovněž zažili trpké zklamání ohledně některých místních dívek. Nebudu zde uvádět konkrétní příběhy, lébrž se omezím jen na zkrácený výčet překvapujících negativních záležitostí:
1. Jsou líné chodit pěšky;
2. Nemají rády bowling (prý je nudný);
3. Nemají rády Vladimíra Iljiče. (Přestože jsme jim nejprve jemně naznačili a posléze i vyslovili náš více než positivní vztah k tomuto velikánovi, neváhali se o něm zmiňovati téměř negativně) - doma není nikdo prorokem;
4. Jsou velmi tvrdohlavé a panovačné;
5. I při těch nejvybranějších hitech odmítají tancovat;
6. Nedokáží docenit kvalitu pravé moravské slivovice;
...
To by mohlo zatím stačit, aby to nevypadalo, že nám tu není dobře. Nechtěl bych, aby můj příspěvek budil dojem, že zde nejsme spokojeni, nebo že jsme dokonce rozčarováni. To skutečně ne. Zažíváme tu již teď lepší zítřky a kdokoli bude mít v budoucnu šanci se podívat do Dubny, mohu jen vřele doporučit nezaleknouti se tohoto města.
Přeji pěkné dny...

Nevinně o Dubně

Je pomalu na čase zapsat jeden seriózní příspěvek o místě, kde strávíme následující tři týdny. Dubna je asi 70tisícové městečko, ležící na Volze, cca 100 km severně od Moskvy. Na tradiční ruské městečko to zde opravdu nevypadá. Všude se staví a rekonstruuje, celé město vzkvétá. Velkou část atmosféry dotváří fakt, že celé město obklopuje voda. Jednak Volha, jednak přehrada, která by byla schopná zaplavit celé město do výšky 4. poschodí.
Město je díky ústavu JINR a univerzitě silně internacionální a vstřícné k cizincům. V nedávné době byla navíc prezidentem schválená obrovská finanční injekce na další rozvoj a především POTŘEBNÉ rekonstrukce ústavu, ve snaze vytvořit zde high-endové vědecko-výzkumně-vzdělávací centrum.
Zcela se vymyká i architektura. Až na několik budov připomínající zašlou „slávu“ sovětské architektury 70.let minulého století, především se jedná o hotel (gastěnica Dubna), přezdívaný „Hilton“ a plavecký stadion, se zde nenajde příliš paneláků ani podobných zvěrstev. Bydlí se především v cihlových domech, silně evokujících anglické dělnické čtvrti, povětšinou však ve velmi dobrém technickém stavu nebo čerstvě po rekonstrukci.

A jak říká vedoucí našeho projektu, Dubna je místo pro život…

A co bylo dál?

Děvčata nás zavedli do celkem fajn picerky. Co mě trošku zarazilo byl jeden společný záchod pro cca 40 lidi při plném obsazení.. takže permanentní fronta (ale na maso a na banány už se tady nestojí).

Pak jsme nakoupili něco k pití a šli k vodě..

Ke koupání se nikdo neodhodlal, tak jsme se kolem půl noci šli podívat na místní fesťák co byl na druhém břehu. Pak nás Inna pozvala do nejakého byt na druhém konci města.. tak co jsme mohli dělat. Svezli jsme se autobusem MHD, ve kterém krom řidiče chodí taky průvodčí a prodává jízdenky (17rub). Pak jsme koupili něco k jídlu..

a k pití..
A pak.. no budu chvilku dávat pozor na přednášku!
.
.

Jo takže kde ze jsem to přestal..?

Tak jsme dostaly k snidani tradiční ruské pelmeně (mleté maso v těstíčku) a šli se vyfotit k Leninovi.

Tolik k prvním 20 hodinám v Rusku..

Privet maji drugy a podrugy!

Pořád tady na blogu chybí pořádný kus soboty a neděle, takže to je na mě. Po příjezdu do Dubny a bleskovému nastěhování na pokoje jsme se rozhodli pro malou procházku kolem hotelu (gastinica Dubna - místními nazývaná Hillton.
Hodinky jsme posunuly o dvě hodiny dopředu, tak tady byl najednou příjemný sobotní večer.. Zeptal jsem se tedy náhodných kolemjdoucích (Inna, Kaťa a Viktoria) jak se dostaneme do nejaké fajn hospody.. pokračování až vyměním baterku

Problém s batohy vyřešen

Zdá se. Právě nám bylo sděleno, že v rámci obědů v ústavu si můžeme vzít chleba kolik budeme ráčit. Ale abychom jako nenažraní paštikáři nezruinovali ruské hospodářství a nevyrabovali místní zásoby chleba, nesmíme si nosit batohy. Zatím. Doufáme, že se problém časem vyřeší a batohy na chleba nám budou povoleny...

Sobota

A je to tady! Posledních pár hodin v ČR a vše je do detailu rozplánováno. Už je pomalu čas jít na kutě, abych se ráno mohl STÁT cestovatelem.

Budiček v půl páté ráno. Následuje cesta na vlak. Vlakem do Prahy-Strašnic. Pěší přesun na metro. Po ZELENÉ do Dejvic. Chytit bus na letiště. Čekání. Odbavení. Naposledy zámávat (komu vlastně?) a hurá přes dvě časová pásma do Moskvy. Očekávaný přílet někdy po 13hod.

A pak? Who cares...

Další

Sem si eště vzpoměl, pro každej případ - lžíci a plavky.

Panika před odletem

Mám všechno či jsem na něco životně důležitého zapoměl?! Beru si toho zbytečně moc? No uvidíme po pár dnech v "zemi neomezených možností"...

Zatím jsem se dopracoval (s pomocí Evy) k vyřešení optimalizační úlohy krosna asi do 2/3 jejího objemu. Teď přijde na řadu složitý rozhodovací proces, co je ještě životně důležité a bez čeho se měsíc obejdu.

Držte mi palce ;-)

spacák

Spacák tam taky asi dam, ale kdybyste si ho náhodou nebrali z všemožných důvodů, tak dejte vědět, ať se tam s nim netáhnu jako jedinej zbytečně.

Ano...

Ano, šišku salámu taky beru, to se určitě hodí, plecháč taky ( hodí se i na vodku). Pak teda švýcarák, pár pytlíků čaje, stoletý ruský slovníček (v azbuce bez výslovnosti :-), vytištěnou abecedu v azbuce, propisku, blok, hajzlpapír.

Tak co teda?

No tak já fakt netušim! Zatím jsem se dostal jen k pár věcem. Kromě notebooku a foťáku padlo mé oko na spacák a možná nějaký ten plecháček - abych mohl využívat Bártův ponorný vařič ;-) Dále se mé krosně zcela jistě objeví nějaké to oblečení,  jeden salám a kus eidamu. Přemýšlím ještě o pytlíku musli. 

Finační stránka věci vypadá tak, že jsem zakotvil někde okolo částky 250E, která se ale neustálě mění... 

Co dál?

NOŽE ANO

Nůž být může, ale pouze v zavazadle, které budeš mít dole v zavazadlovém prostoru letadla. Do kabiny si nůž samozřejmě brát nesmíš a tak se s obědem od ČSA budeš muset utkat na život a na smrt jen a pouze s plastovým příborek, který (snad) dostaneš společně s jídlem...

Co jsem pořídil

Tak třeba sem si koupil asi 20 instantních polívek a beru si ponornej vařič. A asi ňáký léky, hlavně proti střevním problémům... Jo, co ňákej nůž? Může bejt v zavazadle? Nebo je to ňák třeba omezený dýlkou čepele, zářezem na krev... Samopal prej seženem na místě.

Ahojte - Zdrastvujte

Vážení spolucestovatelé,

věci jsem zatím neřešil, protože jsem byl do úterý na Berounce. Nyní se tím už začnu seriózně zbývati, takže navrhuji utvořit v blogu sekci se seznamem "Co s sebou", kam by jsme všichni volně přispívat, jestli je to technicky možné. Jinak jsem se Vás chtěl zeptat, jestli jste si už byli pro ty pasy? Peněz bych si vzal asi 150 Euro, co vy?

Thom

The Joint Institute for Nuclear Research

Joint Institute for Nuclear Research,
141980 Dubna, Moscow Region, Russia